Vidět polární záři na vlastní oči byl dlouho můj sen. To byl důvod, proč jsme v lednu vyrazili do Laponska, ale polární záře se nám tam neukázala. Přesto ale výlet do zimního Laponska stál za to, jak jste si mohli přečíst v předchozím článku. Polární záři jsme ale přece jen nakonec viděli.

Slabá polární záře je, ale není vidět pouhým okem

Strávili jsme jednu noc v městečku Nattavaara za polárním kruhem a druhou pak ve městě Sorsele, nedaleko polárního kruhu, kde je pravděpodobnost silné polární záře také ještě velká. Na polární záři jsme tam ale neměli štěstí, respektive slabá polární záře byla před Nattavaarou, ale pouhým okem ji nebylo možné spatřit, pouze na fotografii v nočním režimu. Musíme už ale jet na jih do Östersundu, abychom přezuli z hrotovaných pneumatik na běžné zimní.

Odjíždíme z Laponska, u Östersundu není polární záře pravděpodobná

Za městem Dorotea protínáme hranici Laponska a míříme k Östersundu. Máme objednané ubytování přes AirBNB u lidí, kde jsme byli dvě noci před odjezdem do Laponska. Ptali jsme se jich, jestli někdy viděli polární záři, a oni říkali, že ne. Prý tam občas bývá, viděli nějaké fotky sousedů, ale na vlastní oči ji nespatřili. Říkáme si, že když tam bydlí léta, ale polární záři nikdy neviděli, tak ji tady asi těžko uvidíme.

Zpáteční cestu plánujeme přes Haparandu a Tornio

Vymýšlíme tedy plán zpáteční cesty. V Östersundu musíme přezout, protože tam má kamarád Michal, který nám půjčil své soutěžní auto Hyundai Kona Electric, v pneuservisu svoje pneumatiky. A ty na autě tam naopak musíme vrátit. Ale co kdybychom to po přezutí vzali přes Haparandu a Tornio?

Vrátili bychom se pak přes Finsko, přeplavili trajektem z Helsinek do Talinnu a pak bychom přes Estonsko, Lotyšsko, Litvu a Polsko přijeli domů. To zní reálně. Sice to znamená jet na běžných zimních pneumatikách více na sever, ale je to hlavní silnice, která by mohla být sjízdná. Bude to trvat o jeden až dva dny déle, ale zvýšíme šanci vidět polární záři, protože právě ty dva dny navíc strávíme blíže k polárnímu kruhu.

Před Östersundem se nám polární záře přece jen ukazuje

Jsme tedy rozhodnuti pro delší trasu a míříme k vesničce (či spíše osadě) Önet, kde máme objednané ubytování. Jsme přibližně 70 kilometrů před cílem a 9letý syn Šimon, který sedí vedle mě, stále kouká na severní horizont. Je jasno, hlásí mi která souhvězdí zrovna vidí, takže pro případné pozorování polární záře máme ideální podmínky. Jedeme na jihozápad, ale silnice se různě stáčí.

Ve chvíli, kdy jedeme přímo na západ, Šimimu zazáří oči a zvolá: „Polární záře, taťko, polární záře!“ Zahlédl zelené světlo na severní obloze, kterou má v tu chvíli na své straně. Zastavuji auto na krajnici, ale než jsem našel vhodné místo k zastavení, polární záře mezitím zeslábla. Šimi říká, že před chvílí viděl silnější. Ale i tak je to nádherné a pořizuji několik fotek. Jsme ale na silnici, což není ideální. Pokračujeme tedy dále a v autě děkujeme Bohu, že jsme tu nádheru mohli spatřit. Prosíme také, abychom cestou přes Haparandu a Tornio mohli vidět ještě silnější.

Další příležitost pozorovat polární záři máme během nabíjení

Víme, že další den budeme chtít ujet delší trasu a ráno nás čeká zdržení v pneuservisu. Chci tedy auto nabít, abychom po přezutí pneumatik dojeli co nejblíže k Haparandě, tedy nejsevernějšímu místu plánované trasy. Zastavujeme u nabíjecí stanice cca 20 kilometrů před naším cílem, protože na našem ubytování není možnost nabíjení přes noc.

Jdu zkusit pár fotek, slabá polární záře se přece jen ukazuje, ale je tu hodně světelného šumu z čerpacích stanic a občerstvení okolo, takže není vidět tak silně. Budeme tu ale ještě pár minut nabíjet, tak se jdu projít okolo. Hned vedle čerpací stanice nacházím plácek, který je od osvětleného místa oddělený řadou stromů. Zde je vidět polární záře mnohem lépe a zdá se být trochu silnější, než jsme viděli cestou.

Dávám tedy telefon na stativ a fotím. Mám s sebou i „bezzrcadlovku“, ale nejsem příliš zkušený fotograf, takže by mi nastavení trvalo déle a nevím, zda by se mi povedlo. S nočními fotkami moc zkušeností nemám. Fotím tedy na telefon, kde stačí nastavit noční režim a dát ho na stativ. Po pár fotkách si uvědomuji, že jsem Michalovi slíbil i fotku auta s polární září, pokud se nám ukáže. Jdu tedy k autu, odpojuji nabíjení a přejíždím na plácek ve stínu stromů. Spouštím focení na noční režim, ale po pořízení několikasekundového záběru se telefon vypíná. V zápalu pozorování a focení té přírodní světelné show jsem si nevšiml, že se vybil.

Těsně před cílem fotíme polární záři i s autem

Jedeme tedy dál a cestou mobil nabíjím. Na příjezdové cestě k našemu ubytování, asi kilometr od cíle, zastavuji a již trochu nabitým telefonem pořizuji fotku, kterou jsem slíbil. Ta předchozí se totiž nestihla uložit.

Po fotce samotné oblohy na druhé straně pak dojíždíme do cíle a hlásíme našim hostitelům, že venku je slabá aurora. Thomas, náš hostitel, se tedy jde podívat ven a za chvíli se vrací s informací, že je záře silná. Jdeme tedy ven všichni. Pozorujeme ten úžasný tanec zelených vln na obloze.

Silná polární záře se nám ukazuje po příjezdu do cíle

Tvar polární záře se pomalu mění a zelené světlo na obloze vytváří různé tvary. Není to tak silné, jak je vidět na fotografiích, ale je to úžasná podívaná. Nesledujeme čas, ale odhadem po 10 až 15 minutách začíná záře slábnout, ale pár fotek auta ještě stíhám. Jdeme si dát malou večeři a spát. Jsme po cestě unavení, ale šťastní, že jsme nakonec mohli vidět i silnou auroru, a dokonce v místě, kde ji mnozí místní nikdy neviděli. Ostatně, naši hostitelé ji viděli poprvé s námi!

Vracíme se jižní trasou, ale po vlastní ose

Shodujeme se, že po tomto zážitku už můžeme druhý den pokračovat rovnou na jih. Náš hostitel Thomas navíc říká, že podle předpovědi počasí by zejména okolo moře, kudy jsme plánovali jet, mělo zítra hustě sněžit. Polární záři jsme viděli, a nemá tedy cenu riskovat severní trasu na pneumatikách bez hřebů. Tentokrát se vracíme po vlastní ose, tedy bez použití trajektu. Chceme zdolat elektromobilem trasu mezi polárním kruhem a Prahou bez zkrácení trajektem, a jedeme tedy přes Dánsko po mostech. Po třech dnech a nocích ve Švédsku, Dánsku i Německu přijíždíme domů plni nezapomenutelných zážitků a se spoustou fotografií, které nám tyto zážitky budou připomínat.