Sebeláska je pro mnohé jakýmsi neuchopitelným výrazem, fenoménem, zahalena tajemstvím a neznám mnoho lidí, kteří jí opravdu rozumí – protože je jednoduše jejich pravou součástí.

Jednu věc ale k budování sebelásky nutně potřebujete, a pokud ji nemáte, opravdová sebeláska se ve vás s největší pravděpodobností už nikdy neprobudí.

Jaká věc to je a proč ji nutně potřebujete? A proč tak moc stojí za to mít se rád? O tom vám chci dnes povědět, i když jsem si téměř jistá, že jste ji v souvislosti se sebeláskou ještě nikdy neslyšeli.

Před lety jsem pozorovala mnoho úspěšných světových leaderů a řečníků a slyšela je o sebelásce mluvit. Jenomže žijete-li ve svém tichém zoufalství a nejste šťastní – ba právě naopak – a nevíte, jak z toho ven, sebelásce se cítíte vzdálení na míle daleko.

„Mít se rád – ale jak? Co to znamená? A jak poznám, že opravdu dělám to správné, aby ta láska se ve mě probouzela?“ ptala jsem se vlastně neustále a věřila jsem, že ta odpověď jednou musí přijít. A přišla.

Proč sebelásku budovat?

Nejprve si povězme, proč je sebeláska tak moc důležitá pro naše každodenní bytí, protože pak možná také pochopíme, kde se právě ocitáme a kolik této lásky momentálně máme.

Je to klíčové. Sebeláska k sobě samým totiž znamená cítit bezpodmínečnou lásku – k sobě, k lidem, ke zvířatům, ke všemu živému, ale také neživému. Tato láska je tvořena vibracemi energie, kterou nikdy nelze předstírat. Je v nás. Tvoří nezaměnitelný otisk do našeho života. Ovlivňuje to, jak se cítíme, jaké vztahy budujeme, kterým lidem dovolujeme vstupovat do našeho nejbližšího prostoru. Dokonce ovlivňuje to, co se nám děje, jak věci a lidi vnímáme, jak vypadáme, co říkáme, co si myslíme. Ovlivňuje všechno.

A když milujeme sami sebe, jsme prostě šťastní. Vždycky jsme uvnitř šťastní, protože ať se dějí možná jakékoliv těžkosti, sebeláska jde vždy ruku v ruce s vírou a vděčností, dává nám neuvěřitelnou vnitřní sílu a naději. I když možná pláčeme, stejně uvnitř cítíme lásku. A tohle zázračné trio – láska, víra a vděčnost – vyplní každou bolest a pomůže nám vyřešit jakýkoliv problém, který v našem životě nastává. Nesoudíme, nemáme deprese, neničíme své tělo, dokážeme se postavit za to, co je správné a také sami za sebe a svou rodinu, je-li to třeba. Žijeme-li v sebelásce, pak milujeme druhé a od toho se odvíjí to, co děláme každý den. 

Jakou jednu věc potřebujete k sebelásce a proč?

Když jsem došla na vrchol sebelásky – jak já tomu říkám –  a mluvila o ní s lidmi téměř každý den, pochopila jsem, že to jediné, co mě k ní přivedlo, byl můj PLÁN.

Plán – tak jednoduché a zároveň překvapivé. Mnoho úspěšných lidí si plánuje třeba své cíle, vize, sny, aktivitu v práci, seznam na nákup jídla, dovolenou nebo si plánuje cokoliv jiného. Když ale jde o to nejdůležitější v životě každého z nás – a tím je sebeláska, která nám dá vlastně všechno, po čem si v životě dovolíme toužit – nikdo ji neplánuje.

Jenomže když ji nenaplánujeme detailně a do hloubky, stane se jedna věc, která se děje velmi často a téměř každému. V dnešní době totiž často slyšíme nebo čteme, že se máme mít rádi a musíme se dát na první místo. Musíme sami mít vnitřní pohár plný, abychom mohli být šťastní. Protože jen tak můžeme to své štěstí dávat dál.

Je to sebeláska, nebo silné ego?

To je sice pravda, ale tato část tvoří jen vrchol ledovce, který je mnohem hlubší a mnohem větší, než si možná nyní uvědomujeme. Stává se totiž, že když začneme sami sebe dávat na první místo a nemáme potřebný plán sebelásky, který je propracovaný do hloubky, velmi rychle se z nás stane sobecký člověk, který myslí a jedná jen na základě ega. A po čase je pro nás příliš těžké rozpoznat, že vlastně vůbec nežijeme v sebelásce, ale jen ve svém egu, ve svých potřebách a touhách. Dokonce si takoví lidé pak myslí, že je to správné a že jsou dokonalým příkladem sebelásky. A vůbec netuší, že to jediné, co si vybudovali, je příliš silné ego, které se velmi těžko vzdává nadvlády.

V dalších článcích se s Vámi podělím o to, jak vytvořit plán sebelásky do hloubky a jak ji konečně začít žít.