Oblíbená cesta s názvem Trollstigen, tedy v překladu Trolí stezka, je na norské silnici 63 a je na seznamu norských Scenic roads, tedy malebných vyhlídkových silnic. Během několika kilometrů po ní vystoupáte téměř o 700 metrů výše a naskytne se vám nádherný výhled. Pojďte se s námi po ní vydat.

Míříme ze severu od města Åndalsnes a nejprve přijíždíme k Trollstigen campingu, kde je i turistické centrum. Tam jsou velké postavy trollů, tedy v Norsku oblíbených pohádkových postaviček. Je zde například obří trojhlavý troll, nebo podobně velký troll na motorce. Říkáme si, že to je trochu kýč, ale kvůli upoutávkám na turistické centrum tady nejsme a vyrážíme tedy dále na jih, kde už cesta začíná stoupat.

Zpočátku je stoupání mírné a stále se pohybujeme v údolí, ale s prvním výhledem na divokou řeku přichází i první z 11 serpentin, které nás na Trollstigen čekají. Silnice je zde úzká a jede se pomalu, nejen kvůli nutnosti vyhýbání se s karavany a občas i s autobusy, ale i kvůli tomu, aby si posádky aut vychutnaly nádherné výhledy. Nedaleko za první dvojicí serpentin je také první z několika odpočívadel. Spolu s ostatními auty tam zastavujeme, abychom se pokochali pohledem na majestátní skalní masív před námi. Je až neuvěřitelné, že za chvíli budeme nahoře i s autem.

Trollstigen nabízí krásné výhledy na vodopád Stigfossen

Po chvíli, během které jsme udělali i spoustu fotek, pokračujeme dále nahoru a úzká silnice je místy rozšířená, aby se auta mohla lépe vyhýbat. Blížíme se k obřímu vodopádu, ale před ním nás další „vracečka“ stáčí směrem od něj a naskýtá se nám pohled na krásnou skalní stěnu a několik menších vodopádů. Do údolí zatím moc nevidíme, protože na této straně je zídka, která má zabránit případnému pádu aut ze srázu.

Zatímco projíždíme dalšími zatáčkami, skalní stěny se střídají s méně strmými částmi skalního masívu, které jsou obrostlé zelení s nádherně sytou barvou. To je jedna z věcí, která dělá Norsko tak krásným. Zdejší časté deště totiž poskytují zeleni dostatek vláhy a zároveň zde v létě nepanují tak vysoké teploty, takže zeleň je opravdu sytě zelená, což tvoří úžasný kontrast s šedými skalními stěnami.

Pomocí můstku se Trollstigen dostane na druhou stranu od vodopádu

Přibližně v polovině přijíždíme k mostu, pod kterým protéká vodopád Stigfossen, na který se nám již několikrát naskytl pohled během stoupání sem. Před mostem je menší parkoviště, kde můžeme na chvíli zaparkovat, abychom se na vodopád mohli podívat a udělat si zase nějaké fotky. Vystupujeme z auta, skrápí nás jemná vodní tříšť z vodopádu a užíváme si opět nádherné výhledy oběma směry. Nad námi je skalní masív, po kterém se valí velké množství vody, ze které je cítit úžasná síla. Pod námi pak je krásné údolí s divokou řekou, jenž vzniká z vodopádu, a klikatící se úzkou silničkou. Ale to ještě není všechno, musíme jet dále nahoru.

Přes most přejíždíme na druhou stranu od vodopádu, kde si i nadále užíváme nádherně kontrastující zeleně se skalními stěnami i občasných pohledů na vodopád. Na ten se teď ale díváme z druhé strany a skály zde jsou strmější, takže i té zeleně směrem nahoru ubývá. Po necelých 10 kilometrech od kempu s turistickým centrem a přibližně 6 kilometrech stoupání serpentinami přijíždíme na horní parkoviště, které je 697 metrů nad mořem, zatímco dole jsme byli pouhých 29 metrů nad mořskou hladinou.

Nahoře je další obchod se suvenýry, kde si můžete koupit například pohlednici s Trolí stezkou či jiným norským motivem a rovnou ji odtud poslat, jelikož zde je i poštovní schránka. Také si zde můžete koupit různé magnetky, figurky trollů, náramky Trollstigen nebo tématické oblečení. To zde ale není to hlavní, takže po zakoupení a odeslání několika pohlednic našim blízkým a zakoupení drobných suvenýrů dětem jdeme na horní vyhlídku, která je kousek odtud.

Voda, valící se k vodopádu Stigfossen, má úžasnou sílu

K ní jdeme po chodníku okolo divoké řeky, ze které se po pár metrech stane již zmíněný vodopád Stigfossen. Celou procházku tedy doprovází mohutné hučení padající vody, které ukazuje, jakou sílu může voda mít.

Tato vyhlídka byla před několika lety modernizována a kromě části s klasickým zábradlím zde najdeme i vyhlídku se „skleněným zábradlím“ a částečně průhledné podlahy, jenž návštěvníkům dopřeje intenzivnější vnímání hlubiny pod ním. Zde se totiž pod námi rozprostírá úchvatný pohled do údolí, kterým se jako tenká nit táhne klikatá silnice.

Po ní jezdí auta, karavany a autobusy a vypadají odtud menší, než z modelové železnice měřítka N nebo dokonce Z. Kdesi uprostřed je pak malý můstek, přes který tyto vozy jezdí a pod kterým padá masa vody z vodopádu, který začíná kousek vedle nás a na jehož začátek se odtud můžeme podívat. Stačí otočit hlavu.

Je to úžasné panorama a přál bych každému toto zažít, protože fotografie to nedokáží zachytit dokonale. Já osobně z toho vnímám velikost Boha, nebo chcete-li Nekonečné inteligence. Připomíná mi to velikost stvoření, jehož jsme součástí, ale i to, že při využití principů úspěchu můžeme dosáhnout velkých věcí. Třeba postavit takovou silnici, jenž vede do míst, kam se dříve dostali jen horolezci.