Jistě jste už slyšeli, že to, co je nám důvěrně známé, se pro nás stává všedním. Stejně tak se domnívám, že hojnost plodí lhostejnost. Nedávno proběhlo v Severní Americe zatmění Slunce, které bylo viditelné pro velkou část populace. Mnoho lidí si vzalo volno v práci nebo ve škole a cestovalo z velké dálky, aby mohli tento nebeský úkaz na několik krátkých okamžiků pozorovat.

Ačkoli chápu a chválím touhu a snahu lidí zažít zatmění, zajímalo by mě, co by se stalo, kdybychom žili ve světě, kde by bylo možné pozorovat západ slunce pouze jednou za deset let. Na tuto noční zázračnou světelnou show bychom se pak dívali mnohem jinak. Sám jsem nevidomý a jedním z pohledů, které mi chybí, je západ slunce. Když mi zrak slábl, napsal jsem píseň s názvem Sunset (Západ slunce), která tento vizuální zážitek zpečetila v mé mysli. Svou píseň Sunset jsem hrál na jednom z alb zpěvačky a skladatelky Kelly Morrisonové, a pokud byste si ji chtěli poslechnout, zde je odkaz: https://soundcloud.com/kellymorrison/sunset

Co kdybychom žili ve světě, ve kterém bychom za celý život mohli přečíst pouze deset knih? Určitě bychom vybrané tituly pečlivě zkoumali a vychutnávali si proces čtení každé z nich. Co kdybychom žili ve světě, kde bychom mohli jen jednou měsíčně vyjádřit lásku, oddanost nebo úctu rodině a přátelům? Nepochybně bychom si každé setkání naplánovali a kladli na něj důraz.

Naštěstí v těchto světech nežijeme, ale všednost způsobená důvěrnou známostí a lhostejnost vyplývající z hojnosti může zkreslit náš pohled. Naštěstí na oba stavy existují léky. Lhostejnost lze vyléčit vděčností a všímavost může překonat všednost.

Vy, co mě znáte, znáte i Zlatý seznam. Zlatý seznam je celoživotní zvyk, který jsem získal jako dědictví po své babičce. Je to jednoduše proces každodenního vyjmenovávání deseti věcí, za které jsme vděční. Samotný akt pravidelné vděčnosti odstraňuje lhostejnost stejně jako světlo odstraňuje stíny a tmu.

S všedností lze bojovat a odstranit ji pomocí všímavosti. Dělali jste někdy rutinně něco, co se vám  stalo tak důvěrně známým, že už jste na to nemysleli? V rámci své ranní rutiny si oloupu a sním pomeranč. Stal se z toho takový zvyk, že mi to vklouzlo do podvědomí, a já jsem si vlastně ani neuvědomoval, že to dělám, dokud mi otec nevyprávěl o svém dětství v době velké hospodářské krize. V těch těžkých dobách dychtivě očekával, že ve vánoční punčoše, která visela na krbu, dostane jeden pomeranč. Je zřejmé, že dostat uprostřed zimy v době krize čerstvé tropické ovoce byla příležitost k radosti. Od té doby, co jsem pochopil kouzlo a zázrak tohoto citrusového plodu, jsem každý den soustředěný a pozorný, když pomeranč loupu a jím.

Dlouho jsem věřil, že svůj život měníme, když měníme svou mysl. Až budete v budoucnu vytvářet pro sebe lepší svět, nezapomeňte být vděční za svět, ve kterém žijete nyní.

Během dnešního dne nezapomeňte na svou denní dávku léků všímavosti a vděčnosti.

Dnes je ten správný den.

Jim Stovall